A tady to je

To, na co chci vedet váš názor, je druhá část mého života. Když se to mezi námi ukončilo formální (ne intimní), byla jsem velmi zdrcená, a jak východisko jsem si našla přítele. Ano, přítele. Pouze. Je to velmi zajímavý člověk, ale nedokážu se na kremy proti vraskam něj podívat jako na muže. Je milý, citivý, váží si mě, má smysl pro humor, pomáhá mi jak umí, povídáme celé hodiny, setkáváme se téměř denně. Otevřeně si povídáme o všem, dokonce io sexu s jinými, ví o mé lásce a vlastně víme o sobě úplně všechno.

Vím, že mě miluje, pořád mi to dává najevo, i mě o tom přesvědčuje. Dokonce se vyrovnal is tím, že intimní jsem žila s někým kremy proti vráskám jiným. Na druhé straně vím, že velmi touží i on po intimnostech ai se jejich dožaduje. Naše přátelství trvá už dlouho, není to otázka pár měsíců a ani půl roku ... Nuž ale já nechci další vztah, nedokážu ho vnímat jako svého milence, je mi blízký, mám ho ráda, jsem s ním veselá, uvolněná, nemiluji ho však, nikdy mu nedovolím žádné intimnosti. Ani polibky. Nic.
Nechci o něj přijít jako o přítele, ale on začíná ztrácet kontrolu krem proti vráskám nad sebou, touží po mně a já nic. Velmi to vše komplikuje a já nevím, nebo to úplně s ním ukončit nebo podlehnout a znovu si komplikovat život. Byli jste už v takové situaci? Co dále?